Dne 21. 1. 2016, jsme se zúčastnili moc hezké akce pořádané People Management Forem v pražském Kaiserštejnském paláci. Proběhlo tady každoroční setkání personalistů a manažerů. Celý večer se nesl v příjemně přátelské atmosféře. Čestným hostem byl známý kněz a biolog Marek Orko Vácha. Jeho vystoupení bylo koncipováno jako rozhovor, který vedla novinářka Petra Pokorná. Ústředním tématem byla uprchlická krize, co nám může dát a vzít z pohledu člověka a naší společnosti jako takové.
Zajímavý pohled na věc je ten, že podle mnohých výzkumů jsou Češi jedním z nejateističtějších národů. To Marek Orko lehce zpochybnil. Nejsme sice praktikující křesťani, nechodíme tolik do kostela jako lidé v jiných zemích. Ale na druhou stranu vedeme přední příčky národů v důvěře v amulety, magii, léčitelství a víru v „něco“. Takže to s námi není zase tak špatné. „Tím se v podstatě nevědomky hodně přibližujeme „primitivním“ „přírodním“ národům a máme s nimi společného možná víc než jsme sami ochotni si připustit,“ doplňuje Marek Orko. Nás se zatím uprchlická krize nijak zvlášť nedotkla ale přesto je ve společnosti lehká panika. Strach z neznámeho. Věřím, že této skutečnosti hodně „pomáhají“ i média. Např. maminka paní novinářky Pokorné jí říkala, že má z uprchlíků strach, jsou to agresivní národy… co nám můžou udělat…. dcera (Petra Pokorná) jí kontrovala: „V rodině máš tři Afgánce (je za Afgánce šťastně vdaná už několik let)… už několik let… a vůbec se jich nebojíš…“ Maminka: „Aha… vlastně jo… to mě vůbec nenapadlo.“
Bojíme se, že přijdeme o naše hodnoty… o naši kulturu… Ale jaké vlastně máme hodnoty, jako jednotlivci možná každý víme… ale jako společnost? Co je horší? Oficiálně uznané a společensky přijímané mnohoženství s pravidly „primitivních“ přistěhovaleckých národů. Nebo mimomanželské avantýry nejen našich politiků bez pravidel, v utajení „dokud to nepraskne“? S mnohdy velkými dopady nejen na samotné aktéry nevěry, ale i na jejich blízké okolí v podobě silné emocionální i společenské újmy.
„Jsme lidi, myslíme a uvažujeme o sobě, to nás odlišuje od většiny zvířat“ říká Marek Orko: „Proto se nemůžeme vymlouvat na geny ve smyslu nevěry, agresivního chování etc.“ Je to naše volba… naše hodnoty, naše přestvědčení, naše morálka,… Paní Pokorná to moc hezky shrnula slovy svého manžela Afgánce… když tady žil už nějakou dobu, tak jí řekl: „Jako všechno dobrý… většinu věcí tady chápu, ale dvěma věcem nerozumím. Že dáváte (jako my Češi/ západní „vyspělé“ národy) své stárnoucí rodiče do domovů důchodců, a že si berete psy do postele.“
Musím říct, že tato myšlenka mě hodně zasáhla a donutila se nad tím zamyslet. Je to o nás… a je svý způsobem jedno, jestli jsme bílí, černí, hnědí,… je to o nás! O našich hodnotách, našich postojích, našem přijetí zodpovědnosti za sebe, svůj život, svou rodinu, svoje okolí a možná i za NÁŠ svět jako takový. K migraci lidí dochází od nepaměti… vždyť i „naši“ byli ještě před pár desítkami let migranty v Německu, Americe, Rakousku apod. Určitě to neměli zpočátku taky lehké… Ale přijali za svůj život odpovědnost a poprali se s novým začátkem. Myslím, že by podobnou šanci měli dostat i nynější migranti. Ale za podmínek, že se zvládnou integrovat, naučí se jazyk, přijmou pravidla apod. Převzít za sebe zodpovědnost. Začít žít „svůj vysněný život“ jinde a možná lépe…
I takové bylo setkání personalistů a manažerů 21. ledna 2016 v Praze pořádané People Management Forem.
Autor: Tereza Mačáková
Diskuze