Nedaří se!
Léty prověřené postupy přestávají fungovat, klienti si objednávají čím dál méně, a když, tak za evropské peníze. Zaměstnanci jsou unavení a poohlížejí se po snadnějším živobytí… Rodina potřebuje Váš čas, ale vy se místo ní musíte věnovat zákazníkům, kteří chtějí vše za poloviční ceny i čas! Konkurence je při tom stále rychlejší a agresivnější.
Co s tím?
Díváme se kolem a máme tendenci hledat řešení v zásazích do vnějšího prostředí. Více na něj útočíme, více nabízíme, předvádíme, snažíme se ho ovlivnit. Správně! Jenže mechanizmy působící vně jsou často silnější než naše snahy. Cykličnost ekonomiky, globální ekonomické krize, zrychlování vývoje většinou žijí svým životem a my na jejich sílu a rychlost nestačíme.
Kde tedy hledat řešení?
Jan Amos Komenský je ve svém Labyrintu světa a ráji srdce je nachází ve vlastním nitru. Ujasnění si hodnot, kterými žijeme, vytýčení vize a přijetí odpovědnosti za její realizaci může být dobrým začátkem. Dynamické vyvažování mezi budováním efektivnějších systémů práce a rozvojem vlastních znalostí a dovedností, pak zajímavým pokračováním.
Stačí to však?
Někdy ano, většinou však ne! Dlouhodobý úspěch nemá nikdo zaručen a nemůže si jej „předplatit“ jakkoli dokonalými systémy nebo nabytými znalostmi. Bývá výsledkem tvrdé práce a odříkání, jitím až na dno své duše, svých psychických i fyzických sil. Laciné recepty na úspěch a rychlé zbohatnutím totiž nefungují. Surfování na vlně pomyslného úspěchu většinou končí utonutím!
Říká se, že hodnota není dána tím, co jsme získali, ale tím co jsme pro to museli obětovat.
A tak v době krize to většinou bez obětí nejde! Vyšší úsilí, více času na cestách i v kanceláři, intenzivnější práce, často s menšími efekty než jsme byli zvyklí. Utahování opasku, nižší platy, propouštění… Omezení investic i režijních nákladů. Bolí to? Ano bolí!
Vydrží jen ti, kteří to nedělají jen pro peníze, ale pro věc samotnou. Takoví, kteří věří, že to má širší význam a hlubší smysl. Nebývá jich zpravidla mnoho…
Projít katarzí krize je však osvobozující! Zbavíme se všeho balastu, ukáže se, kde je podstata naší práce, jaké jsou naše „core competencies“. Prověří se i úroveň našich partnerství…
A tak co si popřát na závěr, co je nejdůležitější?
Řekl bych, že nezpronevěřit se svým hodnotám, zachovat si svou tvář a úroveň a hlavně se nenechat odradit. Zkrátka vytrvat!
Ing. Zdeněk Michálek
Diskuze